Snímání formy z obličeje
Negativ obličeje se nejčastěji snímá alginátem, který se přes výplňový nános zpevní sádrovým obinadlem, nebo rovnou jen sádrovým obinadlem ve třech až čtyřech vrstvách. Alginát podává jemnější detail a tuhne v řádu minut, sádrové obinadlo je levnější a snáší opravy, ale drobné rýhy kůže a jemnou modelaci víček nezachytí.
Celý úkon se dělá vsedě v mírném záklonu, nikdy vleže na zádech bez opory hlavy. Vlasy se schovají pod koupací čepici, obočí, řasy a vousy se vydatně zamastí vazelínou. Nosní dírky zůstávají volné po celou dobu — nezakrývají se ani při finální vrstvě obinadla. Dohodněte si předem jednoduché znamení rukou pro „přeruš to hned“, protože domluva slovem pod tuhnoucí hmotou nefunguje.
Pracujte vždy ve dvou. Jeden nanáší hmotu od čela dolů, druhý sleduje dech, čas a okraje. Po ztuhnutí se člověk pod formou zamračí, nasaje tváře a forma se uvolní sama; tahat za okraje silou je zbytečné riziko.
Než začnete snímat formu
- Odhadněte čas: příprava, nános, tuhnutí a sejmutí zaberou přibližně hodinu.
- Míchejte vodu chladnější, než uvádí obal — zpomalíte tuhnutí a získáte čas na okraje.
- Okraje formy veďte po linii vlasů, před ušima a pod bradou, ne přes ně.
- Mějte po ruce ručník, nůžky na obinadlo a připravenou sádru na okamžité odlití.
- Negativ vylijte co nejdříve — alginát vysychá a smršťuje se během několika hodin.
Sádrový pozitiv a jeho příprava
Pozitiv je pracovní kopie obličeje, na které vznikne všechno ostatní. Negativ se vyplní řídkou sádrou, která se nejdřív rozetře štětcem po povrchu, aby se vytlačily bubliny z očnic a koutků, a teprve potom se dolije zbytek. Po vytvrzení se pozitiv opatrně uvolní, nechá vyschnout a přebrousí se drobné návaly.
Na hotový pozitiv se tužkou vyznačí svislá osa, linie očí, špička nosu a šířka úst. Tyto značky se během práce několikrát obtáhnou a slouží jako jediná spolehlivá kontrola symetrie. Povrch se nakonec izoluje — šelakem, ředěnou disperzí nebo separátorem — aby sádra nesála vlhkost z lepidla a z kůže.
Vyplatí se odlít dva pozitivy. Jeden zůstane čistý jako referenční, druhý snese vrtání, zatloukání kolíků a nánosy hlíny.
Modelace tvaru a charakter masky
Charakter vzniká na hlíně nanesené přímo na pozitiv. Základní pravidlo je nadsázka směrem k několika málo rysům: vystouplé nadočnicové oblouky, tvrdý nebo naopak změklý hřbet nosu, těžká brada, vysoké lícní kosti. Maska čtená z desáté řady ztrácí polotóny, drží ji obrys a stíny.
Dokonalá symetrie působí mrtvě. Mírné posunutí jedné strany — vyšší obočí, nakloněná ústa — dává masce živý výraz, který se mění s natočením hlavy. Přesně proto se modelace průběžně kontroluje bočním světlem z jedné lampy, ne rozptýleným světlem dílny.
Rozlišujte, co maska má umět. Neutrální maska nesmí mít výraz vůbec a hraje jen tělem; charakterní maska nese jednu jasnou vlastnost; polomaska končí nad horním rtem, ponechává hlasu volnost a je jediná rozumná volba tam, kde je hodně textu.
Hlína se nanáší rovnoměrně a bez ostrých podřezů, do kterých by se zachytila papírová vrstva nebo kůže. Podříznuté místo znamená, že hotovou skořepinu nesundáte bez poškození.
Kašírování papírem po vrstvách
Papírová maska se staví z trhaných kousků papíru lepených přes sebe. Trhaný okraj se rozplyne, střižený je vidět i pod třemi nátěry. Osvědčená skladba střídá savý balicí papír s tenčím hedvábným nebo novinovým, aby šlo počítat vrstvy: každou vrstvu nanášejte v jiném odstínu nebo z jiného druhu papíru a hned uvidíte, kde jste přeskočili místo.
Lepidlo je buď škrobový klih, nebo ředěná disperze. Škrob je vratný — maska se dá později rozmočit a opravit; disperze drží tvrději, ale hůř se s ní pracuje na tenkých detailech. Vrstvy se kladou křížem, směr vláken se u každé otáčí přibližně o devadesát stupňů.
Šest až osm vrstev stačí na polomasku, devět až dvanáct na celoobličejovou masku, která snese hmatový kontakt a pády. Mezi každými třemi vrstvami nechte skořepinu důkladně proschnout; vlhká maska se při sejmutí zkroutí a už se nenarovná.
- Okraj nechte přesahovat několik centimětrů přes formu — zastřihne se až na suché skořepině.
- Do očnic a kolem nosu dávejte menší kousky, velké se tam vždycky zvlní.
- Hotový okraj zpevněte proužkem plátna nebo gázy zalepeným přes obě strany.
- Sušte v místnosti, ne na topení ani na slunci; rychlé vysušení kroutí povrch.
- Před sejmutím z formy prohmatejte plochu — měkká místa znamenají, že lepidlo uvnitř ještě neproschlo.
Kožená maska
Kožená maska se tvaruje z rostlinně činěné kůže o tloušťce zhruba 1,5 až 2,5 milimetru. Chromočiněná kůže se za mokra netvaruje a tvar nedrží. Vystřižený kus se nechá nasát vodou, dokud nezvláční po celé tloušťce, pak se přiloží na pozitiv a vytahuje se od středu k okrajům — palci, hladítkem a tupými kostěnými nástroji.
Napnutá kůže se po obvodu upevní hřebíčky nebo kolíky do dřevěné desky pod formou a nechá se schnout pomalu, klidně dva až tři dny. Detaily vrásek a očnic se dotahují opakovaně, vždy když kůže mírně povolí. Suchá kůže drží tvar trvale a je mnohem lehčí, než se čeká.
Okraj se ztenčí šmirglováním nebo ořezem na šikmo, aby nikde netlačil. Povrch se nakonec lehce naolejuje či navoskuje; příliš mnoho tuku ale zabrání přilnutí barvy, takže se pořadí — barva, pak vosk — dodržuje důsledně.
Výřezy pro oči a skutečný výhled herce
Poloha otvorů se určuje na pozitivu, ne od oka na hotové masce. Zornice se přenesou na formu ještě před modelací a od nich se odvíjí i tvar očnice. Otvory se vždy vyřezávají menší, než mají být, a zvětšují se po malých krocích při zkoušení — zpátky už materiál nedoplníte.
Maska ubírá periferní vidění, a to je hlavní bezpečnostní téma celé výroby. Herec musí ve zkoušce zvládnout schody, podání rekvizity, otočku a přiblížení k partnerovi. Pokud musí kvůli výhledu zvedat bradu, jsou otvory posazené příliš vysoko nebo jsou příliš úzké směrem dolů.
Vnitřní stranu kolem otvorů natřete matnou tmavou barvou. Světlý podklad odráží reflektory do očí a na jevišti vytváří kolem očnic nepříjemný lem.
- Zkoušejte výhled ve světle jeviště, ne v dílně — bodová světla mění vše.
- Ověřte pohled dolů na vlastní nohy a pohled na ruce v natažené poloze.
- Tvar otvoru patří k charakteru: úzká štěrbina zpřísní, kulatý otvor otevře výraz.
- Po každém zvětšení otvoru zkontrolujte, zda okraj netlačí na spodní víčko.
Hmotnost a opěrné body
Lehká maska se špatným rozložením hmoty unaví herce dřív než těžší maska, která sedí správně. Papírová polomaska se obvykle drží do sta gramů, celoobličejová bývá dvakrát těžší; nad zhruba tři sta gramů začíná být dlouhé představení nepříjemné a maska táhne hlavu dopředu.
Váhu nese čelo a lícní kosti, tedy plochy s kostěnou oporou. Hřbet nosu, spánky a měkká tkáň pod očima zůstávají volné. Na opěrných místech pomůže tenká podložka z plsti, semiše nebo měkké kůže nalepená zevnitř; nesmí ale vyplnit celý vnitřní prostor, jinak maska přestane větrat.
Test je jednoduchý: dvacet minut chůze a mluvení v masce. Červené otlaky na kůži ukazují přesně ta místa, kde je potřeba ubrat materiál nebo přidat podložku.
Upevnění stuhami a doladění podle obličeje
Textilní stuha zůstává nejspolehlivějším řešením. Uchycuje se ve výšce nad ušima, mírně nad linií očí, a vede se šikmo dozadu a dolů pod týlní hrbol — tam se maska nesesouvá. Vodorovně vedená stuha sklouzává při každém prudkém pohybu.
Guma se používá spíš doplňkově. Sama o sobě maskou nadskakuje a časem povolí, ale v kombinaci s pevnou stuhou pomáhá tam, kde se maska nasazuje rychle za scénou. Dvojice stuh — jedna pevně uvázaná, druhá na rychlý uzel — dovolí sejmout masku jednou rukou a přitom udrží stálou polohu při hraní.
Otvory pro stuhy se zpevňují: u papírové masky nalepenou podložkou zevnitř, u kožené prošitím nebo kovovým kroužkem. Neošetřený otvor se vytrhne, obvykle uprostřed představení.
- Uzly umísťujte dozadu, nikdy nad ucho — tlačí a je je slyšet v mikroportu.
- Konce stuh opalte nebo obšijte, aby se netřepily do vlasů.
- Po nasazení zkontrolujte, zda maska nezakrývá horní okraj zorného pole.
- Délku doladěte na herci s parukou i bez ní, pokud se v inscenaci mění.
Podklad, malba a patinování
Povrch se sjednotí několika tenkými vrstvami šepsu, mezi kterými se vždy brousí jemným papírem. Tři tenké vrstvy dají hladší a pevnější základ než jedna tlustá, která popraská. U kůže se šeps nepoužívá — ta se barví průnikovými barvivy nebo ředěným akrylem přímo, aby si zachovala pružnost.
Následuje základní tón, teprve na něj lazury. Patina vzniká tmavší lazurou vetřenou do prohlubní a setřenou z vyvýšených míst; suchý štětec pak světlejším odstínem zdůrazní hrany. Tento postup — tmavé dolů, světlé nahoru — dělá z ploché malby plastický obličej.
Lesk je na jevišti nepřítel. Reflektory z lesklého povrchu udělají bílou skvrnu a maska ztratí tvar. Používejte matné laky a hotovou masku si vždy prohlédněte pod scénickým světlem dřív, než ji odevzdáte na zkoušku.
Kontrola před odevzdáním
- Zkontrolujte masku ze vzdálenosti deseti metrů, ne z pracovního stolu.
- Ověřte barvu v teplém i studeném světle — odstíny se výrazně mění.
- Vnitřní strana má být matná, tmavá a hladká, bez zbytků lepidla.
- Nechte nátěry vytvrdnout několik dní; čerstvý lak se lepí na pot a make-up.
Větrání a pohodlí při dlouhém hraní
Pod maskou stoupá teplota i vlhkost během několika minut. Otvory v oblasti nosních dírek se proto nechávají otevřené a skryjí se do stínu tvaru nebo do modelace; skryté štěrbiny u okrajů čelisti a pod bradou zajistí proudění, aniž by narušily obrys.
Celoobličejová maska tlumí hlas a mění srozumitelnost. Pomáhá zvětšit dutinu před ústy a nedávat mezi ústa a otvor žádnou tkaninu. Kde je textu opravdu hodně, je poctivější řešení polomaska než složité úpravy uzavřené masky.
Vnitřek se po každém představení otře a nechá volně vyschnout mimo obal. Pot rozpouští lepidlo i barvu zevnitř, takže se maska nejčastěji kazí právě z té strany, kterou nikdo nevidí.
Oprava a uložení masek
Papírová maska se opravuje zevnitř. Trhlina se podlepí několika menšími kousky papíru přes rub, nechá proschnout a teprve pak se lícová strana přebrousí a domaluje. Oprava vedená jen zvenku drží krátce a je vidět. U kožené masky se prasklina podkládá tenkým kouskem kůže a lepí kontaktním lepidlem; větší poškození se prošívá.
Skladujte masky obličejem vzhůru na polystyrenové nebo dřevěné hlavě, nikdy naskládané na sobě — vlastní váhou se zplošťují. Prostor má být suchý, temný a bez velkých výkyvů teploty. Přes masku stačí volná bavlněná látka proti prachu; uzavřený plastový sáček drží vlhkost a papírová skořepina v něm měkne.
Na přepravu se hodí pevná krabice s výplní pod okraji, ne kolem obličeje. Stuhy se ukládají uvnitř masky volně smotané, aby netlačily do materiálu.
Jaké materiály na Prorvema vycházejí
Projekt publikuje textové materiály o výrobě a údržbě divadelních masek. Jde o popisy pracovních postupů, srovnání materiálů, kontrolní seznamy před zkouškou a poznámky k tomu, jak se jednotlivá řešení chovají při delším používání na jevišti.
Obsah vzniká redakčně a je stejný pro všechny návštěvníky. Nenabízíme kurzy, výrobu na objednávku ani prodej materiálu — stránky slouží ke čtení. Podrobnosti o záměru projektu jsou na stránce O projektu.
- Postupy práce s formou, pozitivem, papírovou hmotou a kůží.
- Poznámky k bezpečnosti při snímání otisku obličeje.
- Témata výhledu, hmotnosti a upevnění masky.
- Povrchové úpravy: šeps, barva, lazury, patina, matování.
- Údržba, drobné opravy a dlouhodobé uložení.
Kontakt
Máte k některému postupu poznámku, doplnění z vlastní dílenské praxe nebo dotaz k publikovanému textu? Napište nám e-mailem na [email protected]. Odpovídáme podle času, který na to zbývá, a věcné připomínky rádi zapracujeme do dalších úprav textů.
Prorvema, [email protected]